Jsem Cher. Dáma svůj věk neříká, řekněme tedy, že je mi už dost nato, abych mohla začít mudrovat a mít svůj blog. Vždycky jsem si myslela, že stačí mít svou misku, škrabadlo a záchůdek. Ale kdeže - Kluk teď začal psát svůj blog ( i když má svůj záchůdek, na kterým je faaakt často), on je to velkej rádoby filozof a intelektuál, tak proč bych nemohla něco drápem smolit i já. Kdo je Kluk - k tomu se dostaneme později. Pojďme raděj mluvit o něčem příjemným - o mě.
Jsem fakt kočka, v pravým slova smyslu, nejedno oko na mě s nadšením spočine. Když čumím z balkónu a doufám, že mi nějakej ten pták vlítné do spárů, lidi na mě zezdola volaj "čičíííí." Nevím, jestli čekaj, že jim z toho druhýho patra skočím do náruče a budu vlídně příst, ale chápu - nejde mi odolat. Lidi jsou vůbec ultra divní, ale vo tom jindy.
Holka, ta je ze mě úplně nadšená, abyste rozuměli. Holka je něco na styl "paničky", to já bych ale v žádným ze svých devíti životů z tlamy nevypustila, na to jsem příliš
sexy,
šedá, britská. Furt mě volizuje, šmajchlí a tisíckrát denně budí hysterickým voláním kdeže jsem (prostě jen chrním ve svetrech - jasný???) No a pak jí vobčas hrábne, jako Holce jo a honí mě po bytě, píchá do nosu, stříhá mi drápy a podobný nerozvážností. Já na to už naštěstí mám svý fígle. Jako jak se pomstít. O tom taky bude nějakej výživnej příspěvek. Teď už nemůžu…protože… zzzzzzzzzzzzz.
Žádné komentáře:
Okomentovat